Trilho: PR29SMI
Zajímavosti: Túnel das Sete Cidades, Caldeiras of Ribeira Grande
Dnes jsme vstali plus mínus v devět. Pak jsme se sbalili na devíti kilometrový trail. Jak jsme jeli na trail, tak jsme si povídali o dračáku (dračím doupěti).
Když jsme byli na trailu, tak jsme si všimly jednoho upozornění. A to bylo že si nemáme sedat na zem protože tam byl oxid uhličitý a nebyl ani vidět a ani cítit. Když jsme byli kousek dál, tak jsme viděli rozcestí a na jedné ceduli byl směr na přehradu druhá na trail. Samozřejmě jsme šli na přehradu kvůli rodičům. Potom si Táta se Zuzkou dělali srandu ze všech co potkali tak, že každému řekli česky dobrý den a nebo nashledanou.
Když jsme byli už na silnici tak jsme se vykoupali (jenom nohy) v jednom takovém mini vodopádu. Když tam zrovna projížděl traktor, všichni tři jsme okamžitě vypadly a tak to bylo i z čtyřkolkami. Potom už jsme šli po normální cestě a dorazili jsme do vesnice, kde jsme si dali oběd a vykoupali se (úplně celý) v horkém pramenu.
Potom jsme šli k autu a jeli domů,jak jsme byli doma tak máma a táta šli obědnat pizzu. konec zápisku.
Šimča
Hortenzie na Azorech mě štvou, rostou a kvetou jak divý, zatímco moje doma chřadnou, vadnou a květy mají jak pomněnky, protože je tu strašný sucho… Jinak opět nádhera! Těším se, až se vrátíte, začínám být na vašem blogu závislá.
Hortenzie už asi ani nevnímáme, nějak jsme se museli podívat na fotky, zda tam opravdu byly. Sucha a horka se bojíme nejvíce, přeci jen, přijet ze země, kde je vlhkost hodně přes 90% a teplota i přes noc kolísá od 20 do 22° bude asi dost drastické. Dvě hodiny rozdíl už asi ani nezmiňuji.
Nicméně i tak se domů a hlavně na vás všechny moc těšíme.