Poslední den na ostrovech. Poslední noc na ostrovech. Původně jsme chtěli brzy ráno vyrazit, proběhnout pláží (protože vlny jsou takové, že se ani místňáci nechtějí koupat), jako správní turisti navštívit hromadu obchodů s upomínkovými předměty a po lehkém obědě vyrazit do oranžového zřídla ve Furnasi.
Skutečnost byla sice jiná, ale to už jsme si tak nějak stihli zvyknout. Plány se tu mění naprosto stejně, jako počasí. A tak nás vlny zlákaly. Až tak, že jsme šli stále blíž a blíž, až jsme byli z ničeho nic mokří. Trika šla dolů, batohy ze zad a ve vlnách jsme skotačili jako bychom oceán viděli prve.
A když si Zuzanka myslela, že tu spousty vod ochočila, že jí “Hafík” klacek vzorně aportuje, ukázal jí oceán, že se zkrotit nenechá a řádně si s ní pohrál. Mokrá jako myš, věděli jsme, že oběd posunujeme a vše asi bude jinak. A tak jsme nakonec nikam nešli, nejeli a u moře byli tak dlouho, dokud nás nezačala pálit záda. Nu což, daň se tu a tam zaplatit musí!
Večerní návštěva nádherné Ribiera Grande včetně poslední zmrzky a balíme. Tak trochu na nás všechny padá smutek, že se odjíždíme, ale zároveň se už i všichni moc těšíme domů.
Blog tímto příspěvkem nekončí, postupně chceme ještě doplnit odkazy na všechny trasy, které jsme prošli a také dopsat mraky zajímavostí, které jsme na své cestě potkali. Mimochodem, celkem jsme prochodili 110 km azorských cest!
1 thought on “Den dvacet pět”