A tak končí naše tragédie, zlo prohrává, dobro žije … slovy klasika. Po neuvěřitelně krátké době museli jsme se rozloučit se São Miguelem.
Ačkoliv jsem si maloval v noci nejhorší scénáře, vše proběhlo naprosto hladce. Vstali jsme zavčasu, auto předali bez problémů – psal jsem to už kdysi, ale tyhle lidi prostě miluju – vždycky včas, vždycky profesionálně a vždycky velmi lidsky, nalodili se, letadla letěla jak měla, dokonce s větrem v zádech s pár minutami ne-zpoždění (věci, které jsou předčasné fakt nechcete)
A tak jsme skoro doma. A zítra úplně. Tedy v tom starém domově. Který nám toho tolik dal. A fakt jsme vděční. Za lidi, za možnosti, za místa. Jen asi už budeme jinde. A tak si jedeme nechat vynadat.
PS: SATA – věříme, že to letadlo fakt existuje 🙂
PPS: Jo a to křídlo jsem fotil fakt záměrně. Prostě proto, že se mi winglet TAPu (děti do 11 let zdarma – a ne, nic mi za to neplatí) líbí 🙂
