Dnes jsme spali, do kdy jsme chtěli, já jsem se kupodivu probudil dřív než Šíma. Když jsme se vzbudili, tak jsme se dívali na televizi, a potom nás táta naučil hrát sedmu, sedma je úžasná hra, která je o dost lepší než kanasta (ve které jsem skoro vždycky v záporu). V poledne jsme šli sbírat mušle a dařilo se nám, nasbírali jsme hromadu velkých škeblí a dvě pěkné ulity vodních šneků. Po dosbírání veškerých mušlí, škeblí a ulit, kterých jsme mohli. Jsme šli k vodopádu, který byl nádherný, kde jsme se s mamkou šli vykoupat, voda byla celkem studená. Když jsme dorazili domů, tak jsme hráli sedmu. Dokud nebyla hotová večeře. Šli jsme se dívat na televizi, mamka se Šímou k vodopádům a já psát tento den. Konec zápisu.
Poznámka editora: Fouká, jsou velké vlny, poprchává, nic moc se dělat nedá. Teď čekáme ještě na mamku se Šimou, až se vrátí z večerní cachtačky pod vodopádem, který je v údolíčku chráněný od větru. Zítra má být ještě hůře, tak snad se to nevyplní a budeme moci alespoň něco uskutečnit. Totiž když tady fouká, tak opravdu pořádně.
Moji milí cestovatelé, každý den se těším na vaše nové povídání a fotky. Krásné!!! A taky s Šimonem přemýšlím, za co jsem ten den vděčná: včera za společné divadlo na otáčku, i když dědeček nám chyběl. Ještě jednou díky za fotky flóry (i fauny, kůň byl snad se sna): vidět, kde mohou růst afrikány, balzamíny a další kytky, je zážitek. O hortenziích ani nemluvě. Plánuju výpravu…
Milá babičko, na výpravu se určitě vydej, stojí to za to. Na dědečka také moc myslíme, zrovna včera jsme večer zapalovali svíčku za všechny, kteří tu s námi již nejsou a povídali si o nich. Určitě by nás totiž zajímalo, co by na naši cestu říkali a zda by se jim to líbilo. Flóra (i fauna) je zde vskutku nádherná, ale i doma je o co stát.