Dnes jsme vstali trošku později a začali jsme šílet, kvůli tomu, že jsme neměli nic zabaleného. O asi tak 3 hodiny jsme měli zabalené kufry, a jeli jsme s opelem na letiště, kde jsme si chvilku počkali, a pak přijela majitelka půjčovny (ze které jsme si auto půjčili) a prohlásila, že je všechno v pořádku, že jenom potřebuje podpis. Jakmile jsme se odbavili Tak jsme šli na oběd, Zuzka a Šíma měli koblihy a já jsem měl kuřecí sandwich se sýrem (sýr byl Brie, ale moc mi nechutnal, zatímco rodičům ano) po obědě jsme šli k bráně, od které odlétalo naše letadlo. letěli jsme malým vrtuláčkem (vrtulovým dvoumotorovým vícemístným letounem, jestli chcete) a při vzletu jsem se chvíli bál, že z našeho letu bude další letecká katastrofa, protože naše levá vrtule se vůbec netočila, až těsně před odlepením od dráhy se nám pořádně roztočila. Přistáli jsme poněkud hůř než u letadel bylo obvyklé (pilot byl nejspíš ve špatné náladě, a chtěl to mít všechno rychle za sebou). Po přistání jsme trochu zmatkovali, kvůli půjčování auta, tátovi se cena moc nelíbila (cena byla skoro 70€ [euro] na den, včetně pojištění), nakonec to usmlouval na pěti eurovou slevu po pronajmutí auta jsme zjistili, že je to opět opel corsa (vážně by to už chtělo něco jiného). po troše bloudění jsme dorazili na ubytování, které, nebudete věřit, mělo číslo 1. Po ubytování jsme šli na pláž, kde jsme potkali lidi, kteří nám říkali, ať jdeme od kamenů u moře pryč (nakonec se ukázalo, že tam byli ti ježci, kteří se Šímovi zabodali do nohou, holt, má nosit ty jeho plavací boty, ale má to jednu výhodu, nemusíme chodit na tůry.) Potom jak jsem vylezl z moře se ke břehům nahrnuly medúzy. Šíma se skoro celou cestu nosil, ale doma ho čekalo utrpení v podobě jehly, nůžek a pinzety. Po bolestivém zákroku odstraňování ježčích bodlin se Šíma, k němuž se přidala Zuzka, mohl na něco dívat. Teď tady sedím, píšu zápisek a poslouchám Šímovy nářky. půjdeme spát, já si ještě budu chvíli číst a potom půjdu spát.
konec zápisku jménem: Den Devátý
napsal: Dan
