Co se týče Šimona, všechna pokolení mořských ježků se můžou jít vycpat dohromady, jakož i každý mořský ježek zvlášť.
Co se mě týče, vlastně nevím, k čemu taková zvířata jsou. Nebo co s nimi, když už na ně jeden šlápne. Z vlastní zkušenosti je neznám, ale všichni, kdo na ně kdy stoupli, se nakonec vždycky vytasili s historkou, kterak kvůli ježkovi skončili v nemocnici. A to včetně pána, který se dnes snažil nám vysvětlit, že bychom ty děti neměli pouštět do moře bez dozoru. Začal tvrzením “Danger” a rozmáchlým gestem ve směru našeho staršího dítěte … A pokračoval zuřivou gestikulací ve smyslu “Come back! Not there!” na naše mladší dítě. Mladší dítě se chvíli zoufale pokoušelo vylézt po kamenech, ale po další zuřivé gestikulaci pochopil, že jediná přístupová cesta do moře i z moře vede přes schody, které někdo pracně vybudoval. Vrátil se už v slzách, že nemůže šlápnout na nohu … Vlastně ani na jednu.
Po diskusi v několika vzájemně přibližně srozumitelných jazycích jsme sice nezjistili, na co to vlastně šlápl, zato jsme moudřejší o: “Aaa, he’s fine. Tomorrow, okay.” S čímž souhlasil i otec zmíněného dítěte. Šimon se asi bude muset přizpůsobit. Než jsme se vrátili dvacet metrů zpátky, přestal hlasitě výt, jak moc ho bolí noha. I ta druhá.
A mě by jenom zajímalo, jestli se tak drastická věc jako mořský ježek dá vůbec přežít. Pán (možná Portugalec, nebo taky ne) byl s ježkem v nemocnici asi loni, Merlin lovil ježka jehlou, pinzetou a vlastními silami. Ale na příšernou historku to stačí v obou případech. Kdo jste kdy šlápli na ježka, ozvěte se. Má Šimon ještě naději? Dostane se ještě na osmikilometrovou tůru skorosmrti? Povede se nám přesvědčit ho, aby šel do kopce sám? A co na to Jan Tleskač?