Počasí nám poprvé od celého pobytu nepřeje. I když – ono to asi není tak k zahození, když je teplota stále stejná, jen prší a fouká tak, že se na moři zvedly vlny, které jsou velké jako dům. Jen škoda, že to není z fotek moc patrné. Místa, která jsme první den na ostrově Flores procházeli a přemýšleli, jak je možné, že jsou poznamenaná mořem, jsou pod vodou. Temné hučení moře a větru je stále přítomné a musím říci, že se při něm pěkně spí, když je človíček pěkně pod peřinou a za oknem!
Tak snad nám zítra nezruší let. Už psali, že jej o hodinu posunuli.
I tak se nám podařilo dopoledne chytit kousek sice velmi větrného, ale bezdeštného počasí a tak jsme se vydali na procházku na konec vesnice. On je sice asi 2 km daleko, ale krásný kostelík, který tam je, obdivujeme celou dobu. Samosebou byl v neděli zavřený. Alespoň jsme si jej prohlédli ze všech stran a prošli se. Do kostelíčka jsme šli tak trochu i proto, že jsme doufali, že v něm budou zase ty skvělé elektronické svíčky, co se rozsvěcují jako přímluva za pár centů. Do bedničky vhodíte patřičný obnos a rozbliká se patřičný počet svíček. Prve jsme to viděli v Povocão.
Cestou zpět jsme se trošku neplánovaně stavili v báječném bistru u pláže – Barraca Q’abana. Trocha betonu, dřevěná bouda a víc nic. K betonu bych asi ještě rád řekl, že nevím, co by bez něj Azořané dělali – je všude. Dokonce i turistické trasy jsou dost často betonem prolité. Upřímně si myslím, že leckdy se jim jen vylil mix, který tak nějak stekl do údolí a tak z toho udělali trasu. Domy se staví systémem „poskládáme k sobě pár šutrů, co se jich tu válí, prolijeme to betonem a oplácáme maltou“. Někdy se vynechají šutry a malta a z betonu se to vylije komplet celé. Také řešení.
Bistro vede takový moc milý José, který anglicky moc neumí, zato portugalsky válí skvěle. A taky umí skvělé maso. Jeho bifanas – tenké v slanokyselopálivé (jistěže piri-piri, tady se nic jiného nehodí) naložené stejčky jsou prý místní ozdobou. Osobně si myslím, že nejen místní, ostatně o nich se slinou v koutku mluvil i Silvio, náš taxikář a průvodce. Prý si slovo bifanas máme moc dobře zapamatovat, až tam půjdeme.
A to je pro dnešek vše, zabalili jsme, hrajeme sedmu, kanastu, bang, prostě cokoliv, co dlouhou chvíli v dešti ukrátí. A občas jen tak chodíme moknout a pozorovat moře.
Tlustej Tony 
… a některým se špatné počasí i zamlouvá (viz deníček).