Po včerejším náročném výšlapu, kdy jsme měli kopců opravdu všichni plné zuby, jsme se rozhodli pro odpočinkový den. Tedy rozhodli – byli jsme donuceni jej přislíbit za Zuzančinu ochotu zvednout se a jít znovu celou trasu zpět. Nutno podotknout, že odpolední směr trasy byl skutečně příjemnější a uběhl rychleji, než směr dopolední.
A protože není o čem moc psát (klasické schéma – dlouho spíme, jíme, válíme se na pláži, jíme, hrajeme kanastu a jdem na kutě), rád bych se v pár větách vrátil k zážitkům, které děti nezaznamenaly, snad proto, že je nepovažovaly za důležité. Ribeira Quente – Je maličkatá, ale opravdu nádherná přístavní vesnička, kde se narozdíl od Povoação skutečně loví ryby. A na oslavu tohoto bohatství probíhá každý rok několikadenní hudební festival Festa do Chicharro – nenapadá mne vhodnější překlad než Festival makrel. Trefili jsme se do XXX. ročníku a vesnička byla přecpaná portugalci, kteří věrni svému obrazu kempovali kde se dalo. Mezi stany ale vládla nakažlivá pohoda a rozpálené grily zvolna opékaly makrely a sardinky. Ačkoliv jsou portugalci docela hluční a temperamentní lidé, nikde nikdo nebyl ani opilý ani nepříjemný. Tenhle kousek planety je prostě bezpečný. K festivalům dost často patří i nepořádek, až na běžné provozní problémy záchodů bylo ale všude čisto. To ostatně platí všude – je spíše výjimkou povalování odpadků nebo neuklizené ulice. Azory jsou sice destinace vzdálená, ale velice civilizovaná a kultivovaná.
Autobusovou dopravu nakousl ve svém příspěvku Dan. Existuje, ale nikdo neví, kdy to jede. Dokonce jsme na Internetu našli i jízdní řád, kde nějaký rozpis docela propracovaného autobusového systému byl. Například z grafu víme, že mezi Ribeira Quente a Povoação jezdí autobus 320, ale nenašli jsme tabulku, kde by byly uvedeny časy odjezdů. Když jsme se ptali na místní poště, kdy by tak autobus mohl jet, slečna se vyděšeně ptala, zda skutečně chceme autobusem? Aby bylo jasno, autobusy jezdí, jsou hezké, klimatizované, velké a prázdné. Potkali jsme jich zatím asi 6. Azořané jednoduše chodí autem. Všude. I tam, kde je nám to trapné, že je to kousek. A kam auto nejede, tam nejdou. Dokonce i na velrybí vyhlídku vyjeli autem.
Přesto existuje velice pěkně zpracovaný a udržovaný systém turistických tras (trilhos). Azořané sice pracují jen pár hodin denně, ale cokoliv, co dělají, dělají s velikou pečlivostí. Trasy jsou dobře značené, nebezpečná místa označená, případně doplněná o nouzové body, vysoká tráva vysečená a stezky skrze bambusové háje vyklestěné. Navzdory očekávání na trasách nepotkáte živáčka. To je obecně znak místních ostrovů – turisté jsou zde ve velice minimalistickém počtu a místní si vystačí se svou vesnicí. Dvě tři restaurace, nějaký ten bar, koupaliště, plážička, turistické centrum (docela dobrý výchozí bod – mimo jiné se zde dozvíte, kolik je skutečně hodin).
V kratičkém odstavci se ještě chci dotknout dosavadních poznatků ohledem jídla. Vše je tu proloženo obrovským množstvím česneku v netradičních kyselých kombinacích. Každé jídlo obsahuje velice rafinovaně připravené různé druhy masa, které se ještě před chvilkou pásly na kopcích okolo. A celé to dává smysl, je to paradoxně svěží, chutné a naprosto přesně padnoucí do relativně vlhkého (ač nikterak horkého) podnebí. S rybí gastronomií bohužel mnoho slávy není a jen doufám, že na jiných částech ostrova resp. jiných ostrovech to bude lepší – místní tvrdí, že tu čerstvé ryby nejsou, neloví se. Vše je tedy buď zmražené, nebo je to bacalhau (sušená, extrémně solená bílá treska). Co je ale prudce dobré jsou místní dezerty. Kupříkladu takové větrníky se dělají tak, jak skutečně vypadat mají. Foto není. Když jsme si vzpomněli, že by nějaké být mohlo, bylo vše doslova sežráno. Tak snad někdy jindy.
Pivo není nikterak skvostné, nicméně pitelné je prudce, oproti našim pivům i docela silné. Vína mají dvě klasické základní kategorie – vinho branco, vinho tinto (bílé a červené). Navíc ale ještě doplněné přívlastkem verde, tedy vinho verde branco a vinho verde tinto. Je to obdoba našich mladých, svěžích vín, překládá se jako víno zelené – tedy zelenáč? 🙂
Ale Měsíc … ten máme naprosto stejný!