Řekl ještě před odjezdem jeden moudrý muž. “Je to slaný a taky hořký. Já bych to nepil.”
Měl pravdu, já bych to taky nepila. Ale Atlantik se zrovna neptá. Nechceš, musíš! Zato jestli vlastně chceme vlézt do oceánu, na to nemá úplně vyhraněný názor – pustí nás k pobřeží i zpátky, většinou na obě strany zároveň. Chápu, že to k moři patří a vlastně mě fascinuje, že lehoučký Šimon ustál přesně tu část cesty do moře, kdy jím moře smýkalo sem a tam.
Zuzanka se rozhodla, že ona to pít nemusí a s mořem na sebe spíš řvaly/řvali (je moře chlap nebo ženská? Mají na to nějaký názor námořníci?).
A Dan se zcela rozumně rozhodl, že když má voda dvacet stupňů, může být fajn na plavání, ale na postávání v příboji to není úplně ono. Překvapením dne ale zůstává, že těch dvacet není “strašněstudenávodabrrhonempryč!”
Ale jinak je to slaný a taky hořký. Nepite to 😉
Podle námořníků je moře ženská. Oni chlapi vůbec když něco nemůžou ovládnout nebo pochopit, je to podle nich ženská 🙂